První den cesty. Ještě doma v Ústí na kruhovém objezdu váhám, zda zamířit přes Prahu a Plzeň nebo přes Chomutov a Cheb. Navigace má jasno - jedině přes Drážďany. Ještě v Teplicích nás tam usilovně vrací...
Pak už cesta pokračuje hladce. Nejen po silnicích, ale i přes hraniční přechody. Brennerem profukuje uragán, co nám málem vyvrátil dveře. Alpská panoramata nemají chybu. Snad jen trochu víc sluníčka a víc příležitosti někde zastavit na focení. Hebkost zelené trávy na kopcích je neskutečná a malebnost vesniček poházených po kopcích až kýčovitá.
Pomalu se blížíme k Lago di Garda. Obloha pošmourní a scenérie jezera má k reklamním fotkám daleko. Vjíždíme do tunelu s prvními kapkami, ale výjezd už je do slušné průtrže mračen. Po silnici se valí potoky vody. Obloha nevěstí brzkou změnu. Naštěstí jsme na horách a tam člověk nikdy neví, jaké bude počasí za 5 minut. Lago di Ledro je nádherné. Od jeho lehce mléčně tyrkysové vody nemůžeme odtrhnout oči.
Na ubytování se musíme doptat, protože u adresy byly sice GPS souřadnice, ale o kilometr vedle. B&B Pinabel vypadá zvnějšku nezcelavalně. Okenice drží silou vůle a omítka má do dokonalosti daleko. Tu jednu noc to snad vydržíme...
Vítá nás drobný mladý Ital dotazem "Erik...?", vede nás dovnitř a podává čerstvě vyloupaný vlašák. Hned za dveřmi se situace mění. Dokonalý jing a jang. Zvnějšku Popelka, zevnitř nádhera. Nebo vlastně taky Popelka, ale v šatech z oříšku. Z vlašáku od Itala...
Cely interiér je nahusto vyzdoben obrazy. Ital je ale nejen malíř, ale i hudebník. Jmenuje se Franco Cis. Klavír, kytary, kombo, pozvánky na Italovo výstavy. My už pozváni přijali. Celý dům je jedna velká vernisáž. I v pokoji máme pár originálů. Jen v koupelně chybí. Aby nenavlhly. Zato je koupelna skoro větší než pokoj a naprosto luxusně zařízená.
Před setměním ještě narychlo vyrážíme koupit nějaké to víno. Bezzecca vypadá romanticky, ale jediný obchůdek je tabák s lotynkou. Ptám se prodavačky, zda umí anglicky. Prý jen trochu německy. Přepínám a snažím se vyloudit větu s dotazem na obchod s potravinami. Moc mi to nejde, potřebné slovo "Lebensmittel" mi nějak nenaskočilo, ale ta dobrá žena to přesto pochopí a tak nějak divně se usměje. Aby ne. Potraviny jsou hned naproti, tři metry od nás. V krámečku s nápisem Alimentari mají skoro jen víno, ale to nám přesně vyhovuje. Bereme jednu flašku červeného a prodavač doporučuje jinou. Tak bereme obě. Vtom mi dochází, že jako obvykle mám s sebou nůž, ale ne otvírák na víno. Obíháme regál, jestli něco podobného nepatří do místního sortimentu. Ani náhodou... Naštěstí je italský prodavač muž na svém místě. Nejdřív nám chce láhev rovnou v krámě otevřít, pak štrachá v šuplíku, že nám jeden prodá a nakonec ho dostaneme darem. Tomu říkám pohostinnost...!
Víno (to doporučené) je skvělé. Ležíme v posteli, červené v plecháčku a já klofu blog. První den dovolené pomalu končí...
Žádné komentáře:
Okomentovat